Než platit za chvilkové ulehnutí na divan u psychologa, „vypláču se“ psaním tady na webu. I když už to ze mě více méně spadlo po e-mailování s rodinkou.
Víte, chytla mě dnes depka. Z toho, že se mi zdraví nelepší ba je to horší (nic vážného, jen nepříjemné), že se budeme v neděli 29.6.08 stěhovat z poklidné části u Vltavy do paneláku v Záběhlicích, kde z těží manžel zaparkuje svůj služební expres. Že nás ten nový podnájem vychází dost draho, ale jinak jsme to vyřešit nemohli (!!!opravdu nemohli!!!) a nakonec, že se budu stěhovat za měsíc i v práci. Úplně mimo náš barák a po letech odvyknutí budu sedět s nějakou paní, kterou „znám“ nějaký ten rok jen po telefonu a nikdy jsme se neviděly.
Jsem velmi špatně přizpůsobivá bytost, hodně citlivá až přecitlivělá. Už jsem měla v práci za 6 a půl let takových změn, ale ještě jsem si nezvykla a vždy to příííšerně ořvu (obrečím). To mi často pomáhá. Samozřejmě to při depkách chodí tak, že najednou vás začne napadat jedna smutná myšlenka za druhou.
Měla bych mít výhodu, že jsem poznala Pána Ježíše..a taky že mám „kolem“ sebe bytosti, které mě na to upozorní, protože někdy zapomenu, že na starosti nejsem sama.
Jak se píše ve Filipským 4,6-7
Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl.
Díky rodino! Díky Bože!
PS: a teď si jdu dát svůj oblíbený čajíček na uklidnění
