Rozesílaná SMS:
Alvínek postoupil o stupeň výše, stal se z něj totiž velký bratr. Narodil se mu dnes 11.07.2012 ve 4:07h bratříček ELIÁŠ, 3580g, 51cm. Děkujeme všem!
Tentokrát to bylo mega rychlé (oproti min.porodu) a o to více bolestivé. Před 1hodinou ranní v porodnici s tím že mám "asi" poslíčky a ve 4hodiny byl Eliáš na světě.
Termín porodu (TP) byl stanoven dvojí - 30.6. a 2.7. . Jelikož jsem se min. dva měsíce před porodem už necítila moc dobře a vyšilovala že porodím dřív, poprosila jsem svou mamku, aby mi dojela dříve, že se bojím že budu rodit dříve než v termínu a já se hlavně uklidním, až to na mě přijde, abych se nestresovala tím "kam upíchnout starší dítko"...zvláště když vás navštíví porodní bolesti v noci (jako prvně). A tak se maminka sebrala a přijela 21.června. Mezi tou dobou co tu byla odjela s Alvínkem na týden k sestře do Brna, takže jsem se mohla "soustředit" pouze na druhé a přípravu kolem něj...krom toho jsme došívali s mužem konečně po iks měsících "mantinelo-kapsář" pro staršího syna ;-)
Vesměs jsem si každý týden dávala cíle "proč ještě nerodit", co ještě musím stihnout ... vlastně se zadařilo, ale moje zásluha, vyjímečně "silné vůle", to opravdu nebyla :-D Tak jsem si ještě stihla jít opravit dva zuby 3dny před 1. TP a oslavit, hl. udělat dortu, na narozeniny prvorozeného syna Alvina.
V pondělí 9.7. jsem si šla do poradny v Podolí pro "ortel" kdy že půjdu na vyvolání. Čekatelek v čekárně (na chodbě) na tento ortel bylo až až. Pro úsměvnost - Nejdříve byl v ordinaci doktor který před třemi lety kdy šel na svět
Alvínek , přišel na porodní sál, "koukl", oznámil "už může" (jako už tlačit), a odešel :-) . Musel však pro odvolání k porodu odejít a tak se omluvil se slovy že přijde za chvilinku druhý doktor. No jak jsem uviděla kdo se přiřítil, jsem zrudla - Dr.Verner, který mě "po" Alvim zašíval :-D Čekal se mnou můj mužíček tak jsem mu hned připoměla onoho doktora (byl také u toho .. ) a muž poznamenal "to bych mu měl jít poděkovat že" :-D. A já byla tak z toho "rozvrkočená", že jen co jsem k Dr. přišla, tak mu říkám, že jsem muži říkala že mě před třemi lety zašíval a on poznamenal... Doktor na to "a já si říkám že jste mi nějak povědomá" (ha ha ha) - k tomu dodám, že jsme se necelé 3hodinky po zašití potkali na chodbě šestindělí a Dr. s překvapivým výrazem v očích "dyť jsem vás před chvíli zašíval a vy tu lítáte jak byste nerodila"... No a po mé poznámce "o poděkování" dodal s úsměvem "a co? dobrý? ;-)"... a ještě při odchodu jsem mu řekla "zvažuju že si vás zavolám k zašití i podruhé" a sestře jsem hned dodala "sestři, ale on je fakt dobrej" ... no prostě nechápu jak ty všechny moje "kidy" mohly ze mě vypadnout :-D . Každopádně jsem doktorovi jistě zvedla náladu.
Abych se vrátila k onomu ortelu - dostala jsem termín na indukci ve čtvrtek 12.7. kdy jsem měla být 41+5tt. Původně chěl v pátek 13.7. ale když jsem poznamenala že v sobotun 14.7. mám narozeniny (s tím že jsem doufala že to dá až po víkendu), poznamenal, že raději teda ve čtvrtek, abych měla v sobotu už klid, abych se netrápila o narozkách (vyvolávaný porod může trvat i 3 dny). No chtělo se mi bečet. Snad žádná rodička nechce jít na vyvolávačku.. . ... a tak se čekalo ... buď se dítě "lekne" a půjde dříve dobrovolně nebo hold mě čeká vyvolání.
Na úterý jsem měla v noci poslíčky a ještě ráno a část dne mě břicho pobolívalo, ale ustalo to. Večer mi zase bylo tak všelijak, ale podle mě (v ten čas) to byly poslíčci ... na druhorodičku asi ostuda, ale prostě to fakt ze začátku nešlo poznat, zvláště když se píše že při kontrakcích postupující k porodu jsou pravidelné a u mě, podle mě, tak pravidelné nebyly. Ještě stále v úterý, pozdě večer se kontrakce střídaly kolem 8. - 10. minuty, a o chvilku později, kdy jsme se s mužem mezi "kontrakcemi" pokusili o "neumělé vyvolání" díky přirozeným prostaglandinům (pro jistotu no) ;-), byly co minutu a půl až 2, ale rozdýchatelné do břicha, takže žádná hrůza. Jelikož jsem začla trošičku více špinit, tak mě to natolik vyděsilo, že jsem rozhodla, že se chci jít nechat zkontrolovat jestli je vše v pořádku a jala se do koupelny umýt hlavu, abych byla i po půlnoci "krásná" :-D
Do porodnice jsme dojeli již ve středu 11.07.2012 před 1h ráno. Když jsme se blížili, najednou kontrakce byly zase až po páté minutě, tak jsem chtěla muži říci, že to otáčíme, že to jsou vážně jen zase blbé poslíčky. A to jsem řekla i při "příjmu", že asi zase poslíčky, ale protože špiním, tak pro můj klid chci kontrolu. Kontrakce začaly ale už při monitoru trochu více sílit, ale stále jsem je mohla prodýchávat pouze hlubokými nádechy do břicha..i když je to teda trošku obtížné když je břicho stvrdlé "a bolí".
Sestřička se mnou sepisovala pár věcí a já se zeptala jestli teda jsou to ty poslíčky a pudu zase dom. Naštěstí mě sestřička oznámila, že ne, že budem rodit ;-) super, umělému vyvolání jsem se úspěšně vyhla!!! Jen mě ještě strašila věta že maj plno a musím jinam, ale naštěstí měli volno. Šli jsme tentokrát na box č. 7. Při příjmu, cca 1:45, jsem byla otevřená na 2prsty a dále to pokračovalo následovně: 3:10 3-4cm ; 3:25 mi porodní asistentka (PA) doporučila prdnout vodu (byla čirá - UF) ; 3:30 5cm ; 3:50 6-7cm a 4:07 byl Eliáš na světě!! Rychlost neuvěřitelná.
Ale pokusím se podrobně... :-)))) příprava byla pouze klystýr, ale ten jsem chtěla jak poprvé tak i teď. Poprvé to ale šlo vydržet, ale tentorkát to bylo skoro potupné ho zažívat při co minutových kontrakcích - musela jsem být ve sprše a muž mě celou potřebnou dobu sprchoval. Střídala jsem své kroky mezi sprchou a záchodem a blízkým tyčovým radiátorem, u kterého jsem přežila většinu kontrakcí vděčně opřená o něj, rozkročená a již od počátku příchodu do porodního boxu zvládla prodýchavat už jen tzv. psím dýcháním.
Monitor mi PA vnutila jen jeden naležato, který nebyl moc příjemný, dokonce jsem si jí zavolala pípákem, protože jsem to potřebovala sundat a vstát. Ale to bylo skoro už ke konci. Jinak mi jen krátce dala jednu "sondu" na břicho, přidržela chvilkou rukou a zase jsem si mohla dělat "co jsem chtěla". Jsem si jistá, že mi tentokrát hodně pomohlo že jsem 98% času stála! Prostě zemská přitažlivost je silná, a aspoň mě to zabralo, a Eliáš krásně a rychle sestupoval jak měl. Měla jsem prostě štěstí. Ještě jsem byla jednou nucena si lehnout a to když jsme šli píchnout vodu. Nejdříve říkala že to ještě necháme přirozeně, ale když viděla jak se už moc trápím tak vodu píchla a tím se to taky hooodně urychlilo a vůbec mi to nevadilo! Těsně před koncem (kdo to mohl tušit) kdy už se mi vážně chtělo tlačit, a sténala jsem že už nemůžu, jsem doslova lezla po lůžku. Moje PA to údajně nikdy neviděla, ale já stála na tom jejich polohovatelném lůžku, držela se za madla, co jsou jinak za hlavou a dokola řvala "netlač, netlač". Muž mě v tom utvrzoval aniž by věděl co a jak - pamatuje z minulého porodu.... I jsem tentokrát dost křičela, ale nikdo mi nic špatného neřekl. ... V tom přišla PA, jen mi řekla ať si kleknu, koukla a řekla, jen klidně tlačte, a nechala mě už tak v kleče zadkem k ní i porodit! Neuvěřitelný zážitek pro mě. Předtím poprvé jsem byla 95% času na lůžku v leže až do konce. Jen jsem si pak uvědomila, že muž tentokrát nestříhal šňůru. PA ani neřekla, ale neva. Zná od prvního porodu. Prostě rychlovka. Eli se na sále teda megačně přisál až jsme ho museli odtrhnout.
Změna byla i ve vypuzení placenty. Píchli mi injekci oxy až po porodu , počkalo se na kontrakci a s malou pomocí PA byla placenta venku. Minule jí ze mě tahali, ani nic neřekli a pak jsem měla pár dní po porodu problém, který mě naštěstí neohrozil.
Nebyla jsem nastřižená, ale trochu jsem se potrhala, a šití tentokrát bylo šílené! Minule jsem to vůbec nevnímala (oblbnutá zřejmě léky, které nezabíraly při porodu, ale spíše až po). Teď měla doktorka (žel onen doktor neměl službu ;-) co dělat. Pořád trpělivě říkala "uvolněte se ; zadek dolů..."...což skoro nešlo. au au au
Jen jsem z toho vyčerpání začla jekotat zubama :-D ale teda hustě. Todle PA taky nikdy neviděla. Klepak se po porodu jo, ale aby si tím někdo málem vybil zuby ... ;-)
Dle předpisů má rodička po porodu ležet ještě 2hodiny, aby nezačla krvácet. Po hodině přišli za mnou, že potřebují uvolnit porodní box a jsem jediná schopná kdo může odejít už na šestineděli :-) Tak mě přehodili na lůžko a odvezli na pokoj.
Žloutenka nás tentokrát minula a tak nás domů pustili po těch povinných 72 hodinách a to v sobotu 14.7. což jsem vzala jako dárek k mým narozeninám! ;-)
A opět jsem byla vděčná, že tam ten můj manžel mohl být, protože mě, jako u prvního porodu, opět ovíval vějířem. Ale jak...lepší jak větrák! Jeho ta ruka musela pak bolet jistě několik dní. Já totiž měla zase málo vzduchu, a když musíte "psím dýcháním" prodýchávat 40ti sekundové kontrakce a na "oddechovou pauzu" bylo kolikrát jen 10vteřin, tak to vás příšerně vyčerpá. Byl úžasný a budu mu stále za to vděčná!
xox
tak co...rodili jste při čtení článku se mnou? ;-)
