ach ten srdíčkový den

Dívám se v posledních letech na Valentýna stejně jako na Vánoce. Tudíž, vidím jak lidi vyhazují hromady "hříšných" peněz za co nejlepší, největší a někdy i nejdražší dárek.
Také si říkám, že Valentýn je přece svátek zamilovaných, tudíž se to týká buď puberťáků a nebo lidí, kteří jsou spolu teprve půl roku až max. rok a půl - do té doby trvá zamilovanost, pak už je vše jen tvrdá realita.
Valentýna sice "neslavím", ale je pravda, že jsem byla včera po vstanutí natolik zblblá, že jsem ze skříně vytáhla dva schované hrníčky se srdíčky a manžílkovi jeden dala. Co však následovalo za pár minut, což následně mého manžela dostalo smíchy do kolen, ba dokonce doslova na podlahu, bylo, že jsem si uvědomila najednou, že ty hrnky jsem měla schované na naše 3. výročí svatby (1.máj). V tom mě ta moje "zbrklost" přišla hrozně líto a málem mě to rozbrečelo "co jsem to provedla" a manžel se jen smál a smál :-) Ještě jsem dodala, že já ty hrnky teda zabalím zpět do krabiček a dám do skříně a vytáhnu až na výročí a aby do té doby na ně "laskavě" zapomněl. :-))
V práci - od rána jsem slýchala od kolegyň jak viděly fronty chlapů v květinářství. Tak jsem si vzpomněla na manžela, že musí být v těžký pohodě, že nemusí takové věci řešit. ;-)
Avšak večer, kdy jsem přišla výjimečně později než můj muž, jsem měla doslova šok. U mého drahého počítače ;-) byla nádherná růže (viz.obrázek) a jedna z mých oblíbených čokolád (Ritter Sport Marcipánová). Tak jsme si nalili do nových srdíčkových hrnečků čajík a koukali spokojeně z postýlky na film.
Tož nakonec jsme tento srdíčkový den "slavili".

PS: mimochodem jsem pro to, aby se svátek lásky slavil každý den - nikdy nevíte co se tomu druhému může ten den stát. A stačí tak málo...

vzpomínka na Hummer - 27.1.2005

Tak už mám 3roky výročí tak je na čase se podělit :-)
To jsem jednou, 27.1.2005, byla na "výletě" z práce v Hummer Centru. Byla možnost se projet na různých vozítkách. Já díky chybějící znalosti řídit (dodnes řidičák nemám), jsem byla omezena na projížďce 3 typů vozidel. Typy Vám nepovím :-) ale z obrázku si můžete sami typovat. Nejdříve to byly "klasické" vozy, které si mohli přítomní, obdařeni řidičáky, vyzkoušet řízení, samozřejmě se zkušeným "doprovodem". Já byla pouhý spolucestující, ale i tak to byl zážitek. Někteří si vyzkoušeli i čtyřkolky Hummer.

Do čeho jsem šla bylo takové malinké šestikolové vozítko, které zvládalo různé překážky. Před námi jelo, s jinými odvážlivci, už asi 2x. Tak jsem se do toho rozhodla sednout i já. Jelo se jelo a před námi byl obrovitánský kopec.

No jenže když jsme byli v půlce kopce, najednou se ono vozítko rozhodlo, že prostě to nezvládne a tak jsme začali rychleji „couvat“, jenže ouha, na levoboku byl kus jakéhosi betónového bordýlku a vozítko si to rozhodlo přejet „pozadu“ přes něj. Jenže co se nestalo, nějak se to vymklo řidiči z ruky a najednou jsme se začali převracet dozadu a převraceli a převraceli až jsme hapali na střechu :-) Díky tomu že ta akce byla pro naši pojišťovnu medializovaná, zrovna se tam ochomýtal jeden z fotografů a ten fotil jako o život :-) a z toho pak vznikl následující filmeček, který stvořil můj šikovný bráška!

Sice soused sedící vedle mě měl z toho modré ucho, já se praštila do hlavy, ale jinak jsem se tomu hrozně smála…asi ze šoku :-) A pokračování? Auto chlapci převrátili zpět na kolečka, nasedli jsme a pokračovali jsme v jízdě.
Když jsme dojeli, ještě jsme si nasedli do dalšího obrovského auta s korbou, kde jsme dostali i přilbu a rukavice (bylo to v zimě) a vyjelo se za dalším dobrodružstvím. Řekla jsem si totiž, že když nesednu na další „hrůzu“ tak bych se bála už nafurt. No ta jízda v tom autě z korbou byla šílená, a v jednu chvíli, kdy jsme stáli na kopečku, ze kterého byl prudký sjezd, jsem natolik řvala, ječela, sprostě nadávali řidiči (chudák), až zastavil a uklidňoval mě, že se fakt nic nestane….no a pak se, za doprovodu mého neustálého řvaní, autíčko přehouplo a už se sjíždělo lehce dolů.

Z toho dne jsem si uchovala vzpomínku na skvělý den, ale žel i možná doživotní zdravotní problémy…ale to nikdo z přítomných nevěděl a neví.
Stejně bych tam šla znovu :-)