skip to main |
skip to sidebar
Ahoj holky, nevím jak jste na tom Vy, ale najednou mě napadla strašná myšlenka (teď o půlnoci kdy jsem už téměř usínala). Jsem dosti citlivá osoba, a žel dost často si škodím tím, že jsem až moc přecitlivělá. Momentálně mám ty naše "supr" zábavné dny, kdy bych se nejraději neviděla a neviděla ani své okolí, jelikož jsem děsně nespolečenská. A navíc jsem děsně ukňouraná, všechno mě rozlítostní. A co mě tak vyděsilo za myšlenku je, že předmenstruační syndrom (PMS) u mě trvá, dle zjištění, zřejmě 10 dnů, pak 5 dní to mám (teda byly doby kdy jsem to měla 9 dní) a příjde mi, že jsem "rozkolísaná" ještě dalších 5 dní po nich. Tudíž to znamená, že bych defakto normální a svá měla být, zaoukrouhleně, POUHÝCH 10 dnů. Těch šílených 20 dnů prořvu-probrečím. Je toto normální?... a pak že mi furt něco je ... není divu. Chudák můj František!
Bylo to roztomilé. Přišla jsem k lékaři pro svou další dávku Béčka v podání injekce. V čekárně byla jen jedna postarší babička, co měla návštěvu lékaře již za sebou, a skoro na každé sedačce měla rozlouženou nějakou tu svou věc. Tam kabelku, tam recept, tam kabát a onde rozloženou modrou pláštěnku. Zrovna přišel čas si obléct kabát a já jsem v mžiku, bez rozmyšlení, k ní přiskotačila s tázavými slovy "mohu Vám pomoci s kabátem?" a hned se jí ten kabát "vyrvala" z paciček. Paní byla očividně velmi potěšena a dodala kouzelné slůvku "ruku líbám". To se mi fakticky nikdy nestalo a bylo to opravdu od této starší příjemné babičky velmi roztomilé. ... a dál si balila svou modrou pláštěnku.
Co dodat k tomuto obrázku. Právě něco podobného se mi děje s xichtem. No vážně. :-) Jaksi si to teď rozdávám na nemocenske s Bellovou obrnou lícního nervu. Postihlo mi to levou půlku xichtíku. No ze začátku to bylo na psychiku krušný, ale zlepšovalo se to. Avšak po necelém týdnu, kdy jsem předstoupila před doktora na rehabilitacích se mě pozitivní nálada na pár hodin pustila. A to v momentě, kdy mi bylo oznámeno, že nemaj místo, až v lednu a já mám začít cvičit co nejdříve, takže si mám obvolávat sama rehabilitaační centra, instituce, kde mě vezmou dříve než v lednu. No naštěstí po několika telefonátech všade možně, jsem po dvou hodinách narazila na jedno centrum, kam půjdu poprvé v pondělí 10.12.. Měla jsem sice původně začít o týden dříve, ale pořád lepší 10.12. než v lednu 08! Zatím moje rehabilitace je čistě domácí. Co si neudělám, to nemám :-) Koulím si softenisákem po xichtu, štípu si do něj, dělám z pusy kapra, atd..Jsem si ze začátku, když to bylo nejhorší, natočila kousek sebe na video, ale to tu nemůžu pustit (ani manželovi jsem se to neodvážila ještě pustit). Bylo by to sice vtipné, ale zase se nechci po zbytek života brouzdat kanály!!!Tak mi prosím držete pěsti, ať už mám zase ten svůj starý dobrý a funkční "roztomilý" obličejíček! DíkyXOXV*
Ahoj holky, nevím jak jste na tom Vy, ale najednou mě napadla strašná myšlenka (teď o půlnoci kdy jsem už téměř usínala). Jsem dosti citlivá osoba, a žel dost často si škodím tím, že jsem až moc přecitlivělá. Momentálně mám ty naše "supr" zábavné dny, kdy bych se nejraději neviděla a neviděla ani své okolí, jelikož jsem děsně nespolečenská. A navíc jsem děsně ukňouraná, všechno mě rozlítostní. A co mě tak vyděsilo za myšlenku je, že předmenstruační syndrom (PMS) u mě trvá, dle zjištění, zřejmě 10 dnů, pak 5 dní to mám (teda byly doby kdy jsem to měla 9 dní) a příjde mi, že jsem "rozkolísaná" ještě dalších 5 dní po nich. Tudíž to znamená, že bych defakto normální a svá měla být, zaoukrouhleně, POUHÝCH 10 dnů. Těch šílených 20 dnů prořvu-probrečím. Je toto normální?... a pak že mi furt něco je ... není divu. 
