Co dodat k tomuto obrázku. Právě něco podobného se mi děje s xichtem. No vážně. :-) Jaksi si to teď rozdávám na nemocenske s Bellovou obrnou lícního nervu. Postihlo mi to levou půlku xichtíku. No ze začátku to bylo na psychiku krušný, ale zlepšovalo se to. Avšak po necelém týdnu, kdy jsem předstoupila před doktora na rehabilitacích se mě pozitivní nálada na pár hodin pustila. A to v momentě, kdy mi bylo oznámeno, že nemaj místo, až v lednu a já mám začít cvičit co nejdříve, takže si mám obvolávat sama rehabilitaační centra, instituce, kde mě vezmou dříve než v lednu. No naštěstí po několika telefonátech všade možně, jsem po dvou hodinách narazila na jedno centrum, kam půjdu poprvé v pondělí 10.12.. Měla jsem sice původně začít o týden dříve, ale pořád lepší 10.12. než v lednu 08!
Zatím moje rehabilitace je čistě domácí. Co si neudělám, to nemám :-) Koulím si softenisákem po xichtu, štípu si do něj, dělám z pusy kapra, atd..Jsem si ze začátku, když to bylo nejhorší, natočila kousek sebe na video, ale to tu nemůžu pustit (ani manželovi jsem se to neodvážila ještě pustit). Bylo by to sice vtipné, ale zase se nechci po zbytek života brouzdat kanály!!!
Tak mi prosím držete pěsti, ať už mám zase ten svůj starý dobrý a funkční "roztomilý" obličejíček! Díky
XOX
V*