vzpomínka na Hummer - 27.1.2005

Tak už mám 3roky výročí tak je na čase se podělit :-)
To jsem jednou, 27.1.2005, byla na "výletě" z práce v Hummer Centru. Byla možnost se projet na různých vozítkách. Já díky chybějící znalosti řídit (dodnes řidičák nemám), jsem byla omezena na projížďce 3 typů vozidel. Typy Vám nepovím :-) ale z obrázku si můžete sami typovat. Nejdříve to byly "klasické" vozy, které si mohli přítomní, obdařeni řidičáky, vyzkoušet řízení, samozřejmě se zkušeným "doprovodem". Já byla pouhý spolucestující, ale i tak to byl zážitek. Někteří si vyzkoušeli i čtyřkolky Hummer.

Do čeho jsem šla bylo takové malinké šestikolové vozítko, které zvládalo různé překážky. Před námi jelo, s jinými odvážlivci, už asi 2x. Tak jsem se do toho rozhodla sednout i já. Jelo se jelo a před námi byl obrovitánský kopec.

No jenže když jsme byli v půlce kopce, najednou se ono vozítko rozhodlo, že prostě to nezvládne a tak jsme začali rychleji „couvat“, jenže ouha, na levoboku byl kus jakéhosi betónového bordýlku a vozítko si to rozhodlo přejet „pozadu“ přes něj. Jenže co se nestalo, nějak se to vymklo řidiči z ruky a najednou jsme se začali převracet dozadu a převraceli a převraceli až jsme hapali na střechu :-) Díky tomu že ta akce byla pro naši pojišťovnu medializovaná, zrovna se tam ochomýtal jeden z fotografů a ten fotil jako o život :-) a z toho pak vznikl následující filmeček, který stvořil můj šikovný bráška!

Sice soused sedící vedle mě měl z toho modré ucho, já se praštila do hlavy, ale jinak jsem se tomu hrozně smála…asi ze šoku :-) A pokračování? Auto chlapci převrátili zpět na kolečka, nasedli jsme a pokračovali jsme v jízdě.
Když jsme dojeli, ještě jsme si nasedli do dalšího obrovského auta s korbou, kde jsme dostali i přilbu a rukavice (bylo to v zimě) a vyjelo se za dalším dobrodružstvím. Řekla jsem si totiž, že když nesednu na další „hrůzu“ tak bych se bála už nafurt. No ta jízda v tom autě z korbou byla šílená, a v jednu chvíli, kdy jsme stáli na kopečku, ze kterého byl prudký sjezd, jsem natolik řvala, ječela, sprostě nadávali řidiči (chudák), až zastavil a uklidňoval mě, že se fakt nic nestane….no a pak se, za doprovodu mého neustálého řvaní, autíčko přehouplo a už se sjíždělo lehce dolů.

Z toho dne jsem si uchovala vzpomínku na skvělý den, ale žel i možná doživotní zdravotní problémy…ale to nikdo z přítomných nevěděl a neví.
Stejně bych tam šla znovu :-)