Dívám se v posledních letech na Valentýna stejně jako na Vánoce. Tudíž, vidím jak lidi vyhazují hromady "hříšných" peněz za co nejlepší, největší a někdy i nejdražší dárek.Také si říkám, že Valentýn je přece svátek zamilovaných, tudíž se to týká buď puberťáků a nebo lidí, kteří jsou spolu teprve půl roku až max. rok a půl - do té doby trvá zamilovanost, pak už je vše jen tvrdá realita.
Valentýna sice "neslavím", ale je pravda, že jsem byla včera po vstanutí natolik zblblá, že jsem ze skříně vytáhla dva schované hrníčky se srdíčky a manžílkovi jeden dala. Co však následovalo za pár minut, což následně mého manžela dostalo smíchy do kolen, ba dokonce doslova na podlahu, bylo, že jsem si uvědomila najednou, že ty hrnky jsem měla schované na naše 3. výročí svatby (1.máj). V tom mě ta moje "zbrklost" přišla hrozně líto a málem mě to rozbrečelo "co jsem to provedla" a manžel se jen smál a smál :-) Ještě jsem dodala, že já ty hrnky teda zabalím zpět do krabiček a dám do skříně a vytáhnu až na výročí a aby do té doby na ně "laskavě" zapomněl. :-))
V práci - od rána jsem slýchala od kolegyň jak viděly fronty chlapů v květinářství. Tak jsem si vzpomněla na manžela, že musí být v těžký pohodě, že nemusí takové věci řešit. ;-)
Avšak večer, kdy jsem přišla výjimečně později než můj muž, jsem měla doslova šok. U mého drahého počítače ;-) byla nádherná růže (viz.obrázek) a jedna z mých oblíbených čokolád (Ritter Sport Marcipánová). Tak jsme si nalili do nových srdíčkových hrnečků čajík a koukali spokojeně z postýlky na film.
Tož nakonec jsme tento srdíčkový den "slavili".
PS: mimochodem jsem pro to, aby se svátek lásky slavil každý den - nikdy nevíte co se tomu druhému může ten den stát. A stačí tak málo...
Žádné komentáře:
Okomentovat